Bez veslování bych se na Yale nikdy nedostal, takhle jsem mezi elitou

Jan Vacek

Poprvé jsem se o možnosti studovat v USA dozvěděl v roce 2018 po mistrovství světa juniorů, na kterém jsme byli s parťákem bronzoví na dvojskifu. Tehdy mi napsali trenéři ze tří amerických univerzit přes messenger s tím, jestli jsem vůbec někdy přemýšlel o možnosti odletět studovat do USA.

Ze začátku jsem vůbec nereagoval, protože jsem tehdy byl teprve ve druhém ročníku střední školy. Jenže asi po dvou měsících se nás ptali učitelé, jestli neuvažujeme o studiu v zahraničí. Potom jsem konečně odpověděl trenérům z Yale University, Brown University a Dartmouth College, kteří mě oslovili. Od té doby jsme byli v kontaktu.

Všechny zmíněné univerzity mi v maturitním ročníku koupily letenku a pozvaly mě, abych se přijel podívat, jak to u nich chodí. V každé škole jsem měl možnost zůstat 48 hodin a poznat kluky z týmu. Bylo to o tom, abych zjistil, která univerzita by mi vyhovovala nejvíce. Vybral jsem si Yale.

S trenéry z Yale University jsem potom konzultoval, co všechno musím splnit, aby mě vzali. Všechno jsem odevzdal v lednu roku 2020. Do dvou týdnů mi přišel dopis s tím, že mě s největší pravděpodobností přijmou. V květnu to bylo oficiální.

Američtí trenéři mi s přípravou pomohi fakt hodně, protože je v jejich zájmu, aby se na školu dostali ti veslaři, které si vybrali. Na mé střední škole Park Lane International School, která je mezinárodní, po nás chtěli přípravu na eseje, což mi taky pomohlo.

Studijní výsledky jsem měl na střední škole sice lehce nadprůměrné, ale bez veslování bych se na Yale určitě nedostal, protože se tam hlásí studijní elita z celého světa. V našem týmu jsou tři čtvrtiny mezinárodních sportovců, protože veslařské školy si vybírají hlavně studenty ze zahraničí, kteří se prosadili na velkých mezinárodních akcích.

Díky obrovské konkurenci je potom úroveň na jednotlivých univerzitách extrémně vysoká. Třeba v mém týmu jsou všichni extrémně velcí. Se svými 192 centimetry patřím mezi nejmenší veslaře. Soutěživost v týmu navíc každého neustále posouvá.

Kvalita se dá poznat i podle výsledků z trenažéru. Pokud někdo zvládne dva kilometry pod šest minut, tak je na tom hodně dobře. V našem týmu je 35 veslařů a polovina limit šesti minut zvládne. Já jsem od toho kousek. Doufám, že příští rok budu na tom ještě lépe. U nás v Česku není tolik veslařů, kteří zvládnou dva kilometry pod šest minut.

Pokud mladší veslaři přemýšlejí o studiu v USA, tak bych jim poradil, aby pořád hodně trénovali, protože to potom stojí za to, když si vás trenéři z univerzit všimnou. Taky je potřeba, aby se neustále zlepšovali v angličtině a měli relativně dobré studijní výsledky, protože až navážou kontakt s univerzitami, tak to jde hodně rychle.

Nedávno se na mě obrátil Martin Vakoč, který bude také nastupovat na Yale. Pomohl jsem mu s přihláškou i esejemi. Sám se snažím šířit informace o studiu v USA a také všem tuto cestu doporučit. Stojí to za to.

Trenéři z Yale se nás vždy na začátku roku ptají na jména veslařů, kteří by měli na to, aby tady studovali. Dokonce mě občas i poprosí, abych vyhlídnutým klukům sám napsal a oslovil je. Takže v tom jsem trochu zainteresovaný.

Úroveň tréninků je tam opravdu hodně velká, protože jsem se byl schopný v létě vrátit do reprezentace. Rovnou jsem se posadil do reprezentační osmy a trénujeme na mistrovství světa.