Na USA jsem vůbec nemyslela, ale pak se to zvrtlo

Přečtěte si příběh volejbalistky Magdalény Jehlářové, která se stala hned v prvním ročníku nejlepším nováčkem celé NCAA. Po studiu na Washington State University navíc Magda zůstala v USA a nyní hraje už druhým rokem profesionálně v USA. 

Když jsem ve dvanácti letech poprvé začala s volejbalem, netušila jsem, jak daleko mě tenhle sport zavede. Přivedl mě k němu můj starší bratr, který tehdy volejbal sám hrál. Začínala jsem v Přerově a postupně jsem prošla všemi mládežnickými kategoriemi až do ženské extraligy. Byla jsem přesvědčená, že moje cesta povede dál do Evropy, kde bych zkusila hrát profesionálně. Ale osud měl jiné plány.

Všechno se změnilo, když jsme s juniorským národním týmem hrály kvalifikační turnaj v Itálii. Mezi diváky tehdy seděli trenéři z Washington State University (WSU). Viděli mě hrát a zaujala je moje hra natolik, že mi nabídli stipendium. V tu chvíli jsem ještě netušila, co to pro mě znamená, ale když trenéři několikrát přiletěli do Česka a podrobně mi vysvětlili, jak to na WSU chodí, rozhodla jsem se to zkusit.

Přijít do úplně cizí země, kde nikoho neznáte, je něco, co se slovy špatně popisuje. Najednou jsem byla sama, bez rodiny a přátel, tisíce kilometrů od domova. Hned na začátku jsem zjistila, že budu muset spoustu věcí zvládnout sama. Od zajištění každodenních maličkostí až po organizaci studia a volejbalu. Měla jsem ale štěstí na lidi kolem sebe – spoluhráčky, trenéry i akademické poradce, kteří mi se vším pomáhali.

Přechod do amerického volejbalu byl taky velká změna. Hraje se tu jiným stylem, s důrazem na rychlost a dynamiku hry. V Česku je volejbal výborný, ale v Americe je to nejpopulárnější sport pro holky na školách. Konkurence je obrovská – každá hráčka bojuje o místo v týmu, což vás nutí se neustále zlepšovat. Díky tomu jsem se jako hráčka posunula o úroveň výš.

Co se týče studia, byla jsem mile překvapená, jak dobře je to v USA nastavené. Sportovci mají možnost přednostního zápisu předmětů, což znamená, že si můžeme rozvrh přizpůsobit tréninkům. Samozřejmě to neznamená, že bychom se flákali – když jsme kvůli zápasům chyběli, museli jsme si testy nebo úkoly splnit předem nebo dodatečně. Učitelé nám ale vyšli vstříc, když jsme jim dali vědět dopředu. Tahle podpora mi hodně pomohla.

A pak přišlo to, co jsem nikdy nečekala. V prvním roce na WSU jsem byla zvolena nejlepším nováčkem celé NCAA. V konkurenci stovek talentovaných hráček z celých Spojených států to bylo něco neuvěřitelného. Na ten okamžik nikdy nezapomenu. Za čtyři roky na univerzitě jsem navíc čtyřikrát získala ocenění All-American, což je obrovská pocta – vybírají vás mezi nejlepší hráčky celé země. I týmově jsme slavily úspěchy, protože každý rok jsme postoupily do závěrečného turnaje NCAA, kam se dostanou jen ty nejlepší týmy.

Po konci univerzitní kariéry přišla další šance – draft do nově vzniklé profesionální volejbalové ligy v USA. Premiérovou sezónu jsem odehrála za tým Atlanta Vibe a rozhodla jsem se, že v USA zůstanu i pro další rok, konkrétně v týmu LOVB Atlanta. Mám stále možnost vrátit se do Evropy, ale zatím cítím, že to, co hledám, mám tady.

Amerika mě neuvěřitelně posunula nejen jako hráčku, ale i jako člověka. Být daleko od rodiny vás naučí postarat se o sebe. Zjistila jsem, že zvládnu věci, které bych dřív přenechala rodičům nebo trenérům. Tahle zkušenost mi přinesla přátelství a kontakty s lidmi z celého světa, a věřím, že mi zůstanou i poté, co se jednou třeba vrátím do Česka.

Kdybych měla něco vzkázat mladým sportovkyním, které přemýšlí o studiu a sportu v zahraničí, řekla bych: Nebojte se to zkusit! Možná se budete bát, možná budete mít pochybnosti, ale když to nezkusíte, nikdy nezjistíte, co všechno můžete dokázat. Já jsem se na začátku taky bála – nová země, jazyk, vzdálenost od domova. Ale dnes vím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat. A kdybych se měla rozhodovat znovu? Udělala bych to samé.