Nenechat se ovlivnit strachem a jít za svým snem

S fotbalem jsem začal v pěti letech v FK Slavia Opava, do které mě přivedli rodiče. Fotbal mě okamžitě pohltil a od prvních tréninků jsem si uvědomil, že to pro mě není jen sport. Vášeň, kterou jsem objevil, mě vždy hnala dál a zůstala mi vlastně dodnes.

V patnácti jsem přestoupil do FC Hlučín, kde jsem začal hrát druhé nejvyšší žákovské a dorostenecké soutěže u nás. Ve starším dorostu jsem poté nastupoval za Opavu v nejvyšší české dorostenecké soutěži. Dostal jsem příležitost se porovnat s těmi nejlepšími českými fotbalisty mého ročníku.

Bohužel se mi podobně jako celé řadě fotbalistů nevyhnula zranění. Dvakrát po sobě jsem si zlomil klíční kost. Dokonce během šesti měsíců, což bylo obrovské zklamání. Tyhle dva momenty mi ale daly čas přemýšlet o budoucnosti. Najednou jsem si uvědomil, že kariéra profesionálního fotbalisty je velmi proměnná. Jeden okamžik vás může od všeho odříznout zranění a sny, které jste si celý život budovali, mohou zmizet. Uvědomil jsem si, že musím přemýšlet i nad jinými možnostmi, co se životem. A právě to mě přivedlo na myšlenku spojit fotbal s něčím stabilnějším – vzděláním.

Když jsem začal hledat možnosti, jak bych mohl pokračovat ve fotbale a zároveň získat kvalitní vzdělání, začal jsem uvažovat o zahraničí, konkrétně o USA. Už od mládí jsem měl sen jít někam dál, mimo mou komfortní zónu. Viděl jsem v tom šanci zkusit něco nového, co by mi mohlo otevřít další dveře. Hledání správné cesty do Ameriky nebylo snadné, zejména proto, že v roce 2015 nebylo mnoho dostupných informací o tom, jak se dostat na americkou univerzitu a zároveň hrát fotbal. Ale odhodlání a touha po změně mě vedly k tomu, že jsem našel cestu sám.

Zapojil jsem se do programu „Athleadership“, kde jsem musel napsat eseje o svých ambicích a cílech. Tento program mi poskytl přístup k platformě NCSA (Next-College-Student-Athlete), kde jsem si mohl sestavit hráčský profil. Díky této platformě jsem se dostal do kontaktu s několika americkými univerzitami. Po mnoha úvahách jsem se rozhodl pro Wilmington College v Ohiu.

Když jsem dostal studentské vízum a čekal na svůj let do USA, vzpomínám si, jak jsem stál před americkou ambasádou v Praze a při pohledu na americkou vlajku jsem si říkal: „It is happening.“ Můj sen se stával skutečností. Když jsem konečně dorazil do Ameriky, bylo to jako vstoupit do úplně nového světa. Všechno bylo jiné – kultura, lidé, způsob, jakým se věci řešily. Ale překvapivě jsem si zvykl rychle. Americké univerzity jsou velmi dobře připravené na to, jak pomáhat mezinárodním studentům. Když mi například nedorazilo zavazadlo a musel jsem týden čekat, škola mi pomohla, abych to zvládl.

Tým mě také okamžitě přijal mezi sebe, což pro mě bylo nesmírně důležité. Rychle jsem se cítil jako doma. Samozřejmě bylo náročné se adaptovat na úplně jiný způsob života. Doma mě rodiče hodně podporovali a pomáhali mi, zatímco v USA jsem se musel naučit být soběstačný. Byl to velký krok, který mě naučil, jak zvládat věci sám. A právě tato zkušenost mě jako člověka obrovsky posunula.

Jednou z největších výzev bylo skloubit studium a fotbal. V prvním semestru byla fotbalová sezóna v plném proudu, což znamenalo, že jsem měl méně času na studium. Ale naučil jsem se správně organizovat svůj čas a soustředit se na priority. Musel jsem zvládnout nejen fyzickou náročnost tréninků, ale i akademické nároky. Naštěstí byli profesoři velmi vstřícní a ochotní mi pomoci, když bylo potřeba.

Samotná úroveň fotbalu v USA mě příjemně překvapila. I když jsem hrál ve 3. divizi, bylo to fyzicky náročné a rychlé. Český fotbal má možná navrch v technice, ale americký fotbal rychle roste. Hlavně díky tomu, že do Ameriky přichází stále více talentů z Evropy. Kluby z první divize na amerických univerzitách mají podmínky srovnatelné s našimi nejlepšími kluby jako je Slavia, Sparta a Plzeň. Viděl jsem, jak se americký fotbal rozvíjí a jaký má potenciál.

Během studia jsem poznal mnoho nových lidí a kultur, což mi otevřelo oči. Vidět, jak lidé z různých koutů světa přistupují k životu a jaké mají hodnoty, mě naučilo být tolerantnější a otevřenější k různým názorům. Začal jsem se dívat na spoustu věcí jinak a díky tomu jsem si uvědomil, co je pro mě v životě důležité.

Můj pobyt v USA byl plný nezapomenutelných zážitků, ale jedním z mých největších úspěchů bylo dokončení studia s vyznamenáním summa cum laude a GPA 3.98. Byla to odměna za veškeré úsilí, které jsem do svého vzdělání vložil. Původně jsem plánoval pokračovat v magisterském studiu na University of Pennsylvania, kde mě přijali. Bohužel, pandemie koronaviru mi plány překazila, protože jsem nebyl schopný zajistit financování.

Nakonec jsem se vrátil do České republiky, kde jsem našel lásku i práci, která mě naplňuje. Dnes vedu lekce konverzační angličtiny a pomáhám lidem překonávat jejich obavy z komunikace v cizím jazyce. Tato nová cesta mě velmi baví a mám pocit, že jsem našel svůj nový směr.

Pokud bych měl dát radu mladým fotbalistům, kteří zvažují podobnou cestu, řekl bych jim, aby se nebáli jít za svými sny. Český mládežnický fotbal je výborným základem. Univerzitní fotbal v USA je zase skvělou příležitostí, jak se dále rozvíjet a zároveň získat kvalitní vzdělání. Můj příběh je důkazem, že když má člověk odhodlání a chuť na sobě pracovat, může dosáhnout čehokoli.

Nejdůležitější je ale překonat strach. Strach z neznámého, z toho, že věci nevyjdou, nebo že uděláte chybu. Sám jsem v průběhu své cesty čelil různým pochybnostem a obavám. Ale právě to, že jsem se tím nenechal ovlivnit a šel dál, mě dostalo tam, kde jsem dnes. Strach je jen překážka v naší mysli – když ho překonáte, otevřou se vám dveře k novým možnostem, o kterých jste ani nesnili.