Budu nadšená, že někomu pomůžu, aby ho vzali na univerzitu do USA – Tereza Pluhařová

Do Sportegy Futures jsem dostala přes mou velmi dobrou kamarádku Sáru Olivovou, která díky plážovému volejbalu vystudovala Georgia State University. Vzhledem k tomu, že Sára rozjela podnikání, tak mi nabídla, abych šla do projektu s ní. Díky tomu, že u nás hraju plážový volejbal a šestkový volejbal mě momentálně živí, mám přehled v českém volejbalovém prostředí a hlavně se mi líbí myšlenka propojení vrcholového sportu s možností získat prestižní vzdělání.

Pokud někomu pomůžu k tomu, aby ho přijali na univerzitu v USA, tak budu nadšená. Navíc budu chtít v dalších hračkách, které si třeba tolik na univerzitní cestu nevěří, vzbudit zájem.
Je totiž velmi pravděpodobné, že naše hráčky a hráči mohou získat stipendium na základě výkonnostních nebo studijních výsledků s tím, že si toho nemusí být vědomi. Tohle je pro mě velká výzva.

Chtěla bych tedy hledat a oslovovat volejbalisty a volejbalistky a nasměrovat je na další kolegy ze Sportegy Futures, kteří jim pomohou na cestě do USA. A hlavně šířit informace o výhodách studia v Americe mezi hráče a hráčky, kteří dosud o takové cestě vůbec nepřemýšleli.

Díky Sáře, která žije dlouhodobě v Severní Americe, jim můžeme předávat informace o průběhu celého procesu od žádosti o stipendium po výběr z jednotlivých škol. Důležité je potom také komunikovat se sportovci během celého vzdělávacího procesu a být jim k dispozici.

Univerzitní cesta je hlavně pro české plážové volejbalistky ideální, protože pokud nepatříte mezi světovou elitu, nemáte sponzory a podporu od svazu, tak musíte přes zimu pracovat, platit si trenéry a tréninky a shánět sponzory, abyste v létě byla ve formě a mohla objet turnaje. Je to takový složitý koloběh, který odpadá na amerických univerzitách, kde je o vás po sportovní stránce skvěle postaráno a navíc získáte vzdělání.

Kluci to mají trochu snazší hlavně díky tréninkové skupiny Andrey Tomatise, který zapojuje do tréninku mladé nadějné hráče a pomáhá jim, aby se dostali na top úroveň. Holky ale takové možnosti u nás nemají, což je škoda vzhledem k tradici plážového volejbalu a hlavně spousty krásných areálů a kvalitních trenérů.

V šestkovém volejbale mají hráčky více možností. Pokud se hráčky a hráči rozhodnou zůstat v Česku a mají výkonnost na českou extraligu, tak se většinou snaží skloubit sportovní kariéru se studiem. Na druhou stranu univerzity s jednotlivými kluby systematicky nespolupracují, což je pro hráče a hráčky složitější a musí všechno řešit sami za sebe. Někteří zase hrají nejvyšší soutěž s tím, že normálně pracují, ale to jsou spíše výjimky, protože ne v každém klubu je to možné.

Z mého pohledu je tedy důležité, aby mladí hráči a hráčky věděli, že mají i další cestu, která v žádném případě není nedosažitelná. Každý člověk je samozřejmě jiný a vyhovuje mu něco jiného, ale je potřeba, aby měli lidé na výběr. V mých očích je americká cesta naprosto skvělá, pokud na střední víte, že se po škole nebudete chtít živit volejbalem. Na druhou stranu, i když se člověk chce živit volejbalem, tak se k profesionální kariéře může odrazit právě na americké univerzitě. Těch příkladů známe z minulosti hodně.