Jsem rád, že jsem se na sport nevykašlal. Teď měním univerzitu, abych měl lepší squashový program

Se Squashem jsem začínal jako dítě, ale když mi bylo čtrnáct nebo patnáct let, tak jsem přemýšlel, že bych skončil, protože už mě sport moc nebavil. Ale táta mě tehdy přemluvil, abych ještě chvíli vydržel. Naštěstí jsem ho poslechl a u squashe zůstal. Když jsem později začal cestovat s reprezentací, tak mě začal zase bavit.

V sedmnácti jsem se poté dozvěděl, že je možnost se díky squashi dostat na univerzitu do Ameriky, což byla pro mě taková další motivace. 

Na střední školu jsem chodil do Příbrami na osmileté gymnázium, ale musím se přiznat, že jsem nebyl dobrý student. Soustředil jsem se na všechno okolo, jen ne na školu. Nakonec to skončilo tak, že jsem dva roky před maturitou měl individuální studijní program s tím, že jsem trénoval mnohdy i třikrát denně. 

Jenže ve škole jsem byl jen jednou za měsíc, abych si napsal test, což se nelíbilo jednomu z učitelů, takže jsem nakonec opakoval ročník. Během toho roku jsem se ale posunul ve squashovém žebříčku mezi nejlepších patnáct evropských hráčů mé věkové kategorie. Takže to zlé bylo i k něčemu dobré. 

Když jsem poprvé doma řekl, že bych rád odešel studovat do zahraničí, tak se to tátovi moc nelíbilo, ale po mistrovství světa 2019 jsem začal komunikovat s trenéry z univerzit, které jsem potom i navštívil, když jsem letěl na US Open. Když jsem si nakonec všechno zařídil sám, tak mě doma podpořili.

Univerzity mají trenéry a skauty, kteří sledují hráče po celém světě. Samozřejmě ty elitní školy mají možnost sledovat turnaje po celý rok a vybírají si jen ty nejlepší. U mě to bylo o tom, že mě trenéři viděli a také, že viděli můj zájem odejít.

Nastoupil jsem na Franklin & Marshall College, kde už rok a půl studuju sociologii a historii. Dokončím tady druhý ročník a přestoupím na University of Virginia, kde je mnohem větší škola s lepším squashovým programem. Sáhli po mě i proto, že viděli, jak zvládám hrát proti starším soupeřům, protože kvůli pandemii koronaviru dostalo spoustu hráčů rok navíc. Ale hlavně už věděli, že jsem prověřený. 

Navíc viděli, že bez problému zvládám studium na akademicky poměrně náročné univerzitě, což mi taky pomohlo. Je skvělé, že mi uznají kredity, které jsem získal na Franklin & Marshall College, takže nastoupím rovnou do třeťáku.

Přestupy mezi univerzitami dělají spíše sportovci, kteří se věnují třeba basketbalu nebo americkému fotbalu s tím, že příliš nehrají, takže hledají univerzitu, kde budou hrát. Ale ani u individuálních sportovců to není zase tak vzácné. Já prostě měl možnost odejít na školu s lepším sportovním programem, tak jsem toho využil. 

Rozdíl bude i v tom, že na University of Virginia se budu moci připravovat s trenéry po celý školní rok, zatímco na Franklin & Marshall College jsme se připravovali s trenéry jen během sezony od září do března a poté jsme se připravovali sami. Já jsem člověk, kterému více vyhovuje, když má připravený trénink.

Každopádně až dostuduju, tak bych se zkusil prosadit v profesionálním squashi a rád bych si k tomu přivydělával v USA třeba jako squashový trenér. Stále taky přemýšlím nad tím, že bych ještě zkusil v USA studovat navazující program. 

Mám totiž moc rád americkou kulturu díky sportům jako je basketbal a americký fotbal. Znalosti o těchto sportech mi hodně pomohly v začátcích, protože jsem měl témata, díky kterým se dobře začínaly konverzace. I díky tomu jsem neměl problém zapadnout.

Navíc jsem velký fanoušek Philadelphia Eagles. Zatím jsem byl asi čtyřikrát přímo na stadionu a byl to fakt velký zážitek.