Nikdy nevíš, kdy skončí tvoje sportovní kariéra. Titul v USA je super pojistka

Pro mladé sportovce z Česka, kteří mají ambici studovat, je americká univerzitní cesta nejlepší. Nikdo nemůže vědět, jak dlouho bude trvat jeho sportovní kariéra, takže získat stipendium a vzdělání je do další životní etapy naprosto skvělé.

I vzhledem k tomu, že ne všichni se dokážou sportem živit. Univerzitní cestu bych doporučila úplně každému, protože ta zkušenost je skvělá a dokonce podmínky pro sportovce jsou na mnoha univerzitách dokonce lepší než v řadě reprezentačních týmech.

Myslím si, že je ideální, když se mladé hráčky mohou před výběrem univerzity s někým poradit, protože úroveň beach volejbalu je napříč univerzitami rozdílná. Každý člověk navíc preferuje něco jiného, někdo by rád studoval spíše v teple, někomu zase vyhovuje větší město nebo jiné prostředí. Proto je ideální, když se může před výběrem s někým poradit.

Sama bych byla ráda, kdybych měla někoho, s kým bych se mohla poradit. Třeba bych se v minulosti rozhodla jinak. Podle mě je důležité mít mentora, který si univerzitní cestu prošel. To je prostě k nezaplacení.

V Česku jsou hráčky na velmi vysoké úrovni, takže by měly usilovat o to, aby se dostaly na americké univerzity s nejlepším zázemím pro beach volejbal. Aby si udržely šanci prorazit po univerzitě mezi profesionálky. Vždyť univerzitním systémem prošly třeba i Američanky Sara Hughes, Kelly Claes nebo Kanaďanka Sophie Bukovec.

Na druhou stranu je v USA i spousta možností také pro hráčky, které nejsou na absolutní top úrovni a třeba po škole neplánují profesionální kariéru. I tak ale mohou získat stipendium, vzdělání a zároveň budou pokračovat s tím, co je baví. Tohle je bezkonkurenční.

Pokud je na tom někdo studijně velmi dobře, tak může cílit i na elitní školy z Ivy League. Pokud má člověk vysoké sportovní ambice, tak by se zase měl dívat na deset z pohledu beach volejbalu nejlepších univerzit.

Zpětně hodnotím univerzitní roky jako naprosto úžasné, když to srovnám s kariérou profesionální sportovkyně po škole, tak se to snad ani nedá srovnat. Na univerzitě jsem měla lepší servis, péči i systém. Měla jsem k dispozici trenéra, fyzioterapeuta, oblečení a všechno, co jsem ke sportu potřebovala. K tomu jsem ještě získala vzdělání a byla součástí něčeho, co bohužel u nás není.

Univerzita mi pomohla také hodně s plánováním času. Ráno v šest jsem vstávala, šla na trénink, potom mě čekala přednáška, fyzioterapie, zase přednášky a odpoledne druhý trénink. Člověk se naučí i samostatnosti, jak pracovat v týmu, jak komunikovat a pamatuju si, že jsme měli třeba i lekce, jak vystupovat a obecně se prezentovat, to mi taky do dalšího života pomohlo.

I vzhledem k tomu, že dnes už nehraju beach volejbal na profesionální úrovni. Založila jsem si vlastní business ve výživovém poradenství, k čemuž bych se bez univerzitního vzdělání nedostala. Okolo dvaceti jsem se totiž soustředila hlavně na sport a škole nedávala takový význam. Když to teď srovnám s holkama, které hrály jenom beach volejbal a nestudovaly, tak mám oproti nim výhodu. Přála bych si, aby měla každá česká hráčka stejnou možnost, jakou jsem měla já.