Osobní zkušenost s trenéry a návštěva elitních univerzit je nenahraditelná

Mám za sebou inspekční cestu, během které jsem navštívila elitní univerzity z Ivy League a také MIT. Chtěla jsem se vidět s našimi ambasadory a hlavně se seznámit s trenéry a vytvořit si lepší vztahy, protože osobní zkušenost je nenahraditelná. A hlavně chci mladým sportovcům vždy co nejlépe poradit s výběrem konkrétní školy. A takto jsem měla možnost poznat prostředí jednotlivých univerzit na vlastní kůži.

Začala jsem na Harvardu, kde prvním rokem studují atleti Michal Husek a Ondra Veselý. Viděla jsem zázemí a po historickém kampusu mě provedl právě trenér Michala a Ondry. Vyprávěl mi o jejich přístupu k atletům a také o tom, jak kluci zapadli do týmu a sportovních vizích.

Díky kontaktu s trenéry mám obecný přehled, jak vedou programy jednotlivých univerzit. Trenéři mi ale mimo jiné říkali, jaké sportovce hledají do dalších let, což je dobré vědět. Třeba vrhačská trenérka by si přála do týmu šikovnou kladivářku a koulařku. Měla jsem velkou radost z toho, že příští rok půjde na Harvard další český atlet, kterého trenérům doporučil zmíněný Ondra Veselý.

Během tréninku, který jsem měla možnost sledovat, se mi na Harvardu všichni postupně představili a říkali, že jsou rádi, že mají v týmu kluky z Česka. Večer jsem potom šla s Michalem a Ondrou na večeři do místní menzy a potvrzovali, že mají v týmu skvělou partu. Mám radost, že jsou kluci spokojení. I když jsou extrémně vytížení, protože hlavně v prvním ročníku je toho ve škole hodně. 

Na MIT sice zatím není žádný ambassador Sportegy Futures, ale dlouho jsem chtěla osobně poznat, jak to tam funguje. Atleticky sice nepatří MIT do nejlepší divize, ale zároveň je to nejlepší technická univerzita na světě s velice dobrými atletickými výsledky.

Takže jsem prostě přijela a šla rovnou za hlavním trenérem do kanceláře, kterému jsem představila náš projekt a mluvila o českých atletech. Věřím, že jsem ho zaujala. Měla jsem možnost si projít zázemí a znovu jsem si potvrdila, že podmínky jsou na univerzitách v USA bezkonkurenční. Mají dokonce v jedné budově bazén, hokejové hřiště, squashové kurty a atletickou halu ve třetím patře, což jsem ještě neviděla.

Z každé školy jsem měla úplně jiný pocit. Třeba Yale a Harvard mají naprosto odlišnou atmosféru. Provedl mě tam veslař Honza Vacek a byl to taky velký zážitek. Měla jsem možnost vidět veslařský trénink, během kterého jsem se seznámila s legendou amerického veslování a současným trenérem Stevem Gladstonem.

Sledovali jsme spolu trénink, takže jsme měli dost času se seznámit. V očích trenérů ale i mladých sportovců mi vždy pomohlo, že jsem se představila jako dvojnásobná šampionka NCAA. Úspěchy sportovců v USA vždy ocení.

Mou alma mater (Virginia Tech University) mi nejvíce připomínal Princeton, na kterém studuje atlet Láďa Töpfer. S ním jsem spolupracovala v minulosti, kdy jsem ještě pracovala pro jinou agenturu. Na Princetonu mě nejvíce zaujalo zázemí a hlavně přístup atletických trenérů, kteří projevovali o evropské sportovce velký zájem. 

Dokonce mi řekli, že si uvědomují, že má v Evropě Harvard nejlepší jméno, takže je pro ně o to těžší sehnat zahraniční atlety. Jeden trenér mi dokonce říkal, že plánuje v létě cestu do Česka, aby poznal případné nové studenty. Potěšilo mě, že chtějí dělat svou práci lépe, takže se mě ptali, co by měli zlepšit. Z jejich přístupu jsem byla opravdu nadšená.

Už teď vím, že jsem podobnou cestu nepodnikala naposled, a to přesto, že jsem mezi univerzitami cestovala autem a spala jsem na parkovišti u Walmartu. Camping na parkovišti u zmíněného řetězce mi doporučila jedna poradkyně z Ivy League, která mi říkala, že takhle procestovala celé USA. V Americe je to populární varianta pro backpackery. Bylo to dobrodružství. Sice jsem se občas trochu bála, ale prášek na spaní zajistil, abych se uprostřed noci nebudila.