Začátky nebyly snadné. Ale stálo to za to!

Už od druhého ročníku na střední škole jsem věděla, že se chci dostat na americkou univerzitu. Hrávala jsem tehdy se staršími spoluhráčkami, které se do USA dostaly, takže jsem si hned řekla, že to určitě zvládnu taky. 

Ozvala jsem se tedy ve třeťáku jedné agentuře, která mi s celým procesem pomohla. Od té doby jsem všechno vsadila na jednu kartu a vůbec jsem nepřemýšlela, že bych zůstala v Česku a zkoušela skloubit profesionální kariéru se studiem, což je podle mě hodně složité.

Můj současný trenér na Long Island University mě o prázdninách mezi třeťákem a čtvrťákem na střední viděl hrát na mezinárodním turnaji v Chorvatsku. Po necelých dvou měsících mi nabídl stipendium. 

Měla jsem sice více možností, ale bohužel třeba do Chicaga jsem se nedostala kvůli nedostatku bodů z SAT testu. Každopádně studovat v New Yorku je super a hlavně jsme se tehdy dostaly na stejnou školu společně s další spoluhráčkou z Olympu Praha, za který jsem hrála před odletem do USA. A navíc jsem si na Long Island University mohla vybrat psychologii, kterou jsem vždy chtěla studovat.

Začátky sice nebyly snadné, protože jsem si vůbec nevěřila po sportovní ani studijní stránce, ale hned první rok jsem byla zvolena nejlepším nováčkem v naši konferenci a dostala se také do druhého all star týmu konference. A k univerzitnímu diplomu mi teď chybí už jenom pár kreditů. Takže bych doporučila všem, kteří nad studiem v USA přemýšlejí, aby se nebáli a šli do toho. 

Ze začátku mě i někteří lidé odrazovali od psychologie s tím, že to není snadný obor. Celý průběh studia mi ale všichni strašně ulehčili. Třeba profesoři se tady se studenty baví jako sobě rovní a snaží se všem vyjít vstříc. Z takového přístupu jsem byla nadšená, protože jsem na to z Česka nebyla úplně zvyklá. Takže jsem nakonec zvládla bez problémů i těžké předměty jako je třeba klinická psychologie. 

Od mých kamarádů z gymnázia vím, že jsou v Česku od rána do večera ve škole a potom jdou teprve trénovat. Takže ty tréninky mnohdy nestojí za nic. Podle mě nejde prezenčně studovat těžkou vysokou školu a zároveň být stoprocentní sportovní profesionál. Tady to máme přesně opačně, ráno máme trénink a pak školu. 

Navíc můžeme kdykoliv jít do haly individuálně trénovat, což jsem nezažila ani v českých extraligových podmínkách. Prostě zázemí pro sportovní přípravu se vůbec nedá srovnávat s českými podmínkami.

Nehraju sice v té nejkvalitnější konferenci, ale i tak podle mého názoru potkáváme týmy, které jsou na tom kvalitou lépe než extraligové týmy u nás. Navíc před každou sezonou se v přípravě potkáváme s těmi nejlepšími univerzitními týmy z USA, ze kterých pravidelně jezdí holky na olympiády. To je potom vždycky obrovský zážitek, navíc třeba před pěti tisíci diváků. Sice prohrajeme, ale je to vždy dost vyrovnané, takže je jasné, že se tady člověk zlepšuje.

Obecně dělají české hráčky na amerických univerzitách skvělou reklamu pro český volejbal. Jsem tady skoro se všemi v kontaktu, takže se navzájem sledujeme a vždycky máme radost, že tady reprezentujeme své univerzity a také Česko. Ráda bych inspirovala další naše hráčky. Pokud budou s čímkoliv potřebovat poradit, tak jsem tady.

Kvůli kovidu jsem dostala rok navíc, takže mě čeká čtvrtý rok na Long Island University, během kterého uvidím, jestli mi nějaká jiná škola nabídne stipendium na magisterský obor, nebo se vrátím do Evropy, kde budu chtít hrát volejbal profesionálně. V Česku bych ale téměř určitě musela studovat vysokou školu dálkově. Což znamená, že by byla škola na druhém místě. 

Už teď vím, že až se vrátím do Evropy, tak přijedu s diplomem z psychologie a také po čtyřech letech skvělé sportovní přípravy. Ale hlavně s neocenitelnou životní zkušeností a novými kamarády z celého světa. Všechny překážky, které jsem musela zdolat, stály za to!