Tak trochu jiný hokejista

Už ve čtrnácti jsem se dozvěděl, že bych se díky hokeji mohl dostat na americkou univerzitu. Jednak díky tomu, že mám o dva roky staršího bráchu, který to taky zkoušel v zámoří a hlavně díky rodičům, kteří nás vždy s bráchou tlačili ke vzdělání. Prostě chtěli, abychom hráli hokej a měli dobré známky, protože člověk nikdy neví, co se může stát. 

Od rodinného známého rodiče věděli, že se v USA dá hokej na nejvyšší úrovni skloubit s univerzitou, což je v Česku mnohem složitější, řekl bych, že skoro nemožné. Takže jsem od patnácti věděl, že bych chtěl studovat v USA a zároveň hrát hokej.

Prostě jsem si dal cíl, že bych se rád dostal na nějakou prestižní americkou univerzitu. Neměl jsem samé jedničky, ale udržoval si fakt dobré známky, abych si zbytečně nezavřel dveře a postupně jsem si za tím šel.

Samozřejmě jsem makal i po hokejové stránce, protože pro Evropany je na americké univerzity snazší se dostat, když nastupují za mládežnické reprezentace, což se mi povedlo v kategorii do 17, 18 i 20 let. 

Musel jsem ale na cestě do Ameriky obětovat jedno velké lákadlo. Když mi bylo sedmnáct, tak se mi ve sparťanské juniorce dařilo natolik, že jsem dostal od Sparty nabídku profesionální smlouvy s tím, že bych nastoupil za Spartu v O2 areně v lajně se starším bráchou. 

Bylo to tehdy těžké rozhodování, ale nakonec i po dohodě s rodiči jsem si řekl, že se musím držet svého cíle, kterým byla některá z amerických univerzit. Musel jsem ale obětovat něco, o čem jsme s bráchou snili. Naštěstí se mi to ale po letech vrátilo.

Poté jsem odešel do Waterloo, kde jsem byl v US Hockey League (USHL) univerzitám více na očích. Hned na začátku mě některé z nich kontaktovaly. Nebylo to hned o tom, že by mi nabídly stipendium, ale první kontakt proběhl. Trenéři mi začali vysvětlovat, co všechno musím splnit, abych se k nim dostal. Takže vedle vědomostních SAT testů jsem tehdy musel dělat jako Evropan ještě zkoušku z angličtiny.

Ve Waterloo jsem se učil na maturitu, protože jsem dělal maturitní ročník na dálku. Počítal jsem s tím, že budu ve Waterloo ještě rok po maturitě, během kterého budu hrát hokej a zároveň se připravovat na přijímací řízení na univerzitu. Jenže kvůli koronavirové pandemii jsem se musel vrátit do Česka, protože jsem nedostal víza. Rok jsem tak nikde nemohl hrát hokej, ale kontakt s univerzitami jsem udržoval a zároveň se intenzivně připravoval na všechny testy a zkoušky. 

Nakonec se to vyplatilo, protože mě přijali na Cornell a Harvard. Na tyhle dvě školy jsem se nejvíce soustředil a nakonec si vybral Cornell, který mi od začátku více seděl. Hlavně atmosférou uvnitř školy.

Vybral jsem si náročný obor computer science, který bych sportovcům moc nedoporučoval, protože je opravdu hodně náročný. Samozřejmě záleží na každém jednotlivci, ale mně programování moc nešlo. Po roce jsem se přeorientoval na pracovní vztahy, protože se skládá z ekonomie, psychologie, práva a dalších oborů.

Po dvou letech na Cornellu můžu říct, že už teď jsem nabral strašně moc zkušeností. Osamostatnil jsem se a hodně jsem se změnil, protože v Americe nemá člověk rodiče, kteří mu se vším pomohou. 

Co se týče hokejové stránky, tak cítím, že jsem se taky hodně posunul. Věděl jsem, že bude v NCAA velká konkurence, ale nečekal jsem, že bude až tak velká. Vždyť po sezoně hráči z NCAA okamžitě podepisovali smlouvy s kluby z NHL. Je tam hodně hráčů, kteří mají na to okamžitě se prosadit v NHL.  Hodně mi to otevřelo oči, teď vidím, že cesta k úspěchu spočívá hlavně v tvrdé práci. 

Někteří lidé si možná myslí, že na univerzitě máme prostor i pro party, ale to během sezony skoro neexistuje. Vlastně jenom, když vyhrajeme, tak si můžeme s klukama někam zajít v sobotu. Po sezoně jsou možnosti trochu větší, ale v NCAA trénujeme celý školní rok dvoufázově, takže je to složité. 

I z pohledu sebevědomí mi hodně pomohlo, že jsem dostal hned během první sezony v NCAA pozvánky na kempy týmů z NHL. Vybral jsem si New Jersey Devils, ale minulé léto jsem kvůli mononukleóze a operaci nosu musel kemp vynechat. Netrénoval jsem skoro deset týdnů, takže to nemělo smysl.

Letos už doufám, že to vyjde a získám další zkušenosti. Jsem zvědavý na to, jak jsem na tom v porovnání s hráči, kteří prošli draftem nebo bojují o smlouvu v NHL. Věřím, že po kempu budu ještě více makat.

I letos jsem vybíral z kempů od více klubů, ale vybral jsem si New Jersey, protože momentálně nemají moc velkých hráčů, takže si myslím, že typologicky jim momentálně chybí hráč mých parametrů. Vím, že hodně předbíhám, ale rád přemýšlím dopředu. 

Každopádně i kdyby se mi kemp extrémně povedl, tak vím, že zatím moje úroveň na NHL a nejspíš ani na AHL nestačí. Musím se ještě hodně zlepšit, abych se mohl v budoucnu prosadit. Vím, že když zůstanu ještě rok nebo dva na univerzitě, tak se můžu ještě hodně posunout.

Navíc je pro mě důležité, abych dostudoval. Chtěl bych z Cornellu odejít s diplomem a s čistou hlavou se vrhl do profesionální hokejové kariéry. Už teď navíc vím, že kdybych nebyl na univerzitě, tak bych jen těžko dostal pozvánku na kemp klubu NHL. Vlastně neznám moc nedraftovaných kluků, kteří by z Česka dostali pozvánku.