Tenis nebo práce pro OSN? Dilema jsem nakonec vyřešila

Taťka s mamkou se potkali v Německu na horách, protože moje mamka je bývalá česká profesionální lyžařka a taťka Američan zase dělal pro horskou službu v Německu. Když jsem se narodila, tak jsme bydleli napůl v Americe a napůl v Česku.

Až když mi bylo dvanáct jsme se přestěhovali do Česka a já začala naplno hrát tenis. Do té doby jsem to měla nastavené tak, že jsem v zimě v Americe lyžovala a v létě hrála v Česku tenis. Vlastně jsem v dětství v Americe ani moc tenisových turnajů neodehrála.

Dostala jsem se tehdy do Prostějova, kde jsem byla v akademii od pondělí do pátku. O víkendech jsem jezdila do Dvora Králové, odkud je rodina z mamčiny strany.

Vlastně jenom během dospívání jsem žila většinu roku na jednom místě. Doteď mám pocit, že jsem jednou nohou v Americe a druhou v Česku. Mám radost, že mě čeští tenisoví fanoušci vzali za svou.

Přitom v sedmnácti letech jsem na profesionální kariéru nemyslela. Bohužel jsem se na rok zranila a přišla o klíčový rok. Věděla jsem ale, že chci na univerzitu do Ameriky, odkud i vinou zranění nepřišly nabídky z univerzit s nejlepším tenisovým programem, ale i tak jsem si mohla vybírat.

Na střední škole mě bavila televizní žurnalistika, takže když jsem dostala nabídku ze Syracuse University, kde mají v USA jeden z nejlepších studijních programů na televizní a digitální žurnalistiku, tak jsem neváhala a rozhodla se pro Syracuse. Tenis sice nemají na takové úrovni jako na jiných školách, ale ze studijního hlediska to byla pro mě nejlepší volba.

Tenis mi pomohl k tomu, abych získala stipendium na mou vysněnou univerzitu. Nakonec všechno dopadlo skvěle a během univerzitních let jsem se dokonce dostala na čtvrté místo v žebříčku NCAA, což je podle mě hodně solidní. Když se teď podívám na holky, které byly tehdy přede mnou, tak třeba Emma Navarro má teď blízko do elitní padesátky žebříčku WTA.

Mám radost z toho, že jsem dalším Češkám ukázala cestu, protože mám pocit, že po mém odchodu nastal takový menší boom a hodně holek zjistilo, že mají možnost zkusit i univerzitní cestu. Rozumím tomu, že nejlepší Češky na univerzitu nepůjdou, ale pro holky, které nepatří do české špičky, je to nejlepší volba.

Když holky z Evropy zjistily, že v Americe jsou super tréninkové podmínky, skvělé vzdělání a zároveň se potom mohou stát profesionálkami, tak začala být studijní cesta hodně populární. S tím souvisí i to, že se konkurence v americkém univerzitním tenise hodně zvýšila.

Ráda bych, kdyby se trochu změnil český pohled, protože u nás mají mladé hráčky často za cíl pouze profesionální kariéru, zatímco v USA je na mladé lidi větší tlak na to, aby vystudovali. A pokud jsou dobří, tak mohou zkusit profesionální kariéru až po univerzitě, což je mnohdy lepší cesta.

Samozřejmě je na každém, jak s životem naloží. Z mé zkušenosti ale vím, že i na Syracuse University, která nemá úplně top tenisový program, se člověk dokáže zlepšovat, pokud sám chce. A já chtěla a makala. Čtvrté místo v žebříčku NCAA jsem si fakt vydřela.

Během studia jsem se ale zlepšovala i ve svém studijním oboru. Během léta po prvním ročníku jsem pracovala pro televizní kanál, potom jsem dělala v tiskovém odboru města Sacramenta a třetí léto jsem pracovala pro Evropský žurnalistický institut v Praze.

Během magisterského studia, které jsem dělala na Durham University v Anglii, šel tenis stranou. Studovala jsem obnovitelné zdroje a soustředila se více na školu a práci. Během koronavirové pandemie jsem devět měsíců nedržela tenisovou raketu v ruce. Normálně jsem pracovala na plný úvazek a nad profesionální tenisovou kariérou příliš neuvažovala.

Jenže jsem viděla hráčky, které jsem na univerzitě porážela, jak se jim daří, tak jsem si řekla, že na začátku roku 2022 zkusím dva turnaje bez tréninku. A já se dostala dvakrát přes kvalifikaci až do semifinále. Nebyla to žádná náhoda, když narazíte na soupeřku, které se nedaří. Já hrála fakt dobře, takže jsem si najednou v hlavě říkala, že bych to mohla ještě zkusit.

Během roku 2022 jsem dopsala diplomku, našetřila nějaké peníze a od září roku 2022 se věnuju tenisu profesionálně. Nebyla to ale snadná volba, protože jsem na univerzitách získala pracovní zkušenosti a měla jsem za sebou práci v Center for Climate and Energy Solutions, která spadá pod americkou vládu.

Navíc jsem měla podanou přihlášku do programu Fulbright Scholarships, do kterého je extrémně těžké se dostat. Na dvě pozice se hlásí patnáct tisíc lidí a já se nakonec do programu dostala.

Měla jsem nastupovat v září 2022 v Berlíně do OSN Institute for Advanced Sustainability Studies. Nakonec jsem se ale omluvila s tím, že jdu pinkat tenis. Lidé z institutu to ale pochopili, protože chápou, že profesionální sport nejde dělat ve čtyřiceti letech.

Přišla jsem o hodně prestižní pozici, ale věřím, že v budoucnu můžu dostat podobnou nabídku znovu. Navíc mi můj bývalý šéf z Center for Climate and Energy Solutions psal, že jsou nadšení z mé tenisové kariéry a doufají, že budu hrát na US Open, aby mi mohli přijet fandit. A jakmile skončím s tenisem a budu potřebovat práci, tak mi pomůžou.

Díky studiu a sportu mám v životě možnosti, které bych asi nikde nenašla.